Ervěnice - Dansport 3:2 (26,20,-19,-23,7) a 1:3 (-18,22,-14,-20)

K sobotnímu předposlednímu dvojkolu juniorské extraligy jsme odjížděli s jasným cílem – uhrát jeden zápas, abychom měli zajištěno čtvrté místo v dlouhodobé soutěži a v klidu doléčili stále rostoucí marodku. Vždyť do Jirkova jsme odjížděli bez tří opor týmu: ke zraněným blokařům Martinovi Syrůčkovi a Jakubu Čudovi se v pátek večer přidaly vysoké horečky univerzála Tomáše Hakla. Navíc libero Pavel Staněk naskočil do zápasů po 14 dnech nemoci jen s jedním tréninkem a Martina Piheru trápí smečařské rameno. Takže pauzu k vyléčení potřebujeme jako sůl, abychom k důležitému „rozstřelu“s Hradcem Králové na dva vítězné zápasy za tři týdny (18. února) byli v plné zbroji. A to jsme ještě netušili, co se přihodí Lukášovi…
Do prvního zápasu jsme nastoupili s Tadeášem Bajuszem a Martinem Piherou na smeči, Ondrou Pavelkou na náhře, Vojtou Fučíkem na účku, Markem Woitschem na bloku, na liberu Pavel Staněk, střídal Martin Havlín. Svou premiéru v základní sestavě (a úspěšnou) měl mladý talentovaný blokař Lukáš Jendele. Kluci bojovali o každý míč, dokázali dotáhnout i stav 4:13 ve čtvrtém setu ke srovnání stavu na 2:2, ale tie-break jsme nezvládli. Navíc poslední míč zápasu znamenal nešťastné naražení prstu našeho mladého blokaře Lukáše, které mělo za následek jeho vyřazení z účasti ve druhém utkání. (A bohužel asi víc než na celý měsíc, prst je naštípnutý a „zdobí“ ho sádrový obvaz).
Do druhého zápasu tak nastupovalo jen osm statečných a svou velkou premiéru v juniorské extralize si odbyl všestranný Ondra Bajusz, který naskočil v základu na blok. A nutno podotknout, že výrazně přispěl k důležitému vítězství. Naši borci v tomto zápasu ukázali, že mají nejen vysokou herní úroveň, ale i statečná srdce. I v této oslabené sestavě hráli skvěle, jako opravdový kolektiv, který si dokáže pomoci v každé situaci a doslova se překonávali ve všech herních činnostech. Co jsme dokázali zablokovat nebo vzít v poli, to se jen tak nevidí a přiváděli jsme tím tak Severočechy k naprostému zoufalství. Zvednuté míče jsme potom nekompromisně pokládali na polovinu soupeře a za 96 minut bylo hotovo. Tentokrát opravdu nemohu vyzdvihnou žádného jednotlivce, všichni zahráli výborně a hlavně dali do hry to, co se nedá naučit a co vyhrává důležité zápasy: ono slavné mušketýrské „jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Fota jsou ze včerejšího zápasu.
Dan Dvořák, trenér týmu