Zpátky na zemi

Zápasy extraligy juniorů na palubovce Dukly Liberec nám jasně ukázaly, kolik nám ještě chybí k absolutní špičce, kterou rozhodně Dukla je a určitě letos patří k uchazečům o titul.

Nicméně náš výkon byl sotva průměrný, i když je pravda, že se odvíjel od výborného výkonu soupeře, který nám prakticky nic nedovolil. Nikdo z našeho týmu tentokrát nepodal stabilní výkon, všichni střídali světlé okamžiky s chybami. Za soupeřem jsme zaostávali ve všech herních činnostech a po vyrovnaných začátcích jsme vždy vyrobili sérii chyb a Dukla odskočila na pětibodový odstup, který v pohodě uhlídala. Že se však i s tímto soupeřem dá hrát ukázal jediný vítězný set, kdy jsme přidali nadšení a bojovnost - bez toho to prostě nejde. Nejvíc mne mrzí především přístup k utkání - kluci měli od začátku v hlavách, že prostě nemůžeme vyhrát a to se odrazilo i na celém projevu týmu. Takhle prostě nesmíme k žádnému utkání přistoupit. Porazit se dá každý, ale je potřeba přidat něco navíc, bojovat a rvát se - ať jsem bit, jen když se peru - to musí být naše motto! Je však třeba přiznat, že jsme navíc hráli s jinými míči (nová GALA) a ve velké hale, na což nejsme tak moc zvyklí. Již v sobotu se můžeme rehabilitovat v zápasech s Ústím nad Labem.

Dan Dvořák, trenér týmu