Mužům tleskal i náš odchovanec Míla Marel

Před tímto zápasem jsme se cítili jako favorité, už proto že jsme hráli proti poslednímu celku tabulky a navíc až proti „Éčku" Řep. Říkali jsme si, že tým, který má před sebou tolik písmen, nás nemůže ohrozit. Domácí nás rychle vyvedli z omylu.
Už při vchodu do areálu nám došlo, že vstupujeme opravdu na horkou půdu. Na vrátnici proběhly tvrdé kontroly, cesta k hale byla lemována tajemnými stavbami, a v hluboké tmě jsme občas zahlédli obrys, který nápadně připomínal vojáka v plné zbroji čekajícího na povel.
V šatně jsme vyměnili trenky a odhodlaně šli na to. Jakmile však soupeř začal rozcvičku, brady nám spadly ještě níž. Z hráčů Řep E zkušenost jen sálala. Nejenže byl věkový průměr lehce pod 40, ale při rozsmečování neomylně lobovali půl metru do autu jako přes kopírák. Po každém takovém úderu se nám dívali vítězoslavně do očí. Jejich pohledy hovořily jasně: „Kluci, tohle bude vo kytky." Jako jeden muž jsme polkli na prázdno a šli jsme si pro další trenky.
Zápas jsme tudíž začali velmi ustrašeně. A to i přesto, že jsme nastoupili v kubánské sestavě: Kuba (Náhra) - Kuba (Smeč) - Kuba (Blok) - Kuba (Účko) - Kuba, teda...Bíďa (Smeč) - Můďa (Blok) - Vikouš (Libero). Řepy E (dále jen Řepy, nemusíme oslovovat soupeře plnými tituly) nás hned ze začátku dostaly pod tlak. Nepomohlo nám ani ,když rozhodčí v půlce setu zjistil, že se nehraje na červené, ale na bílé čáry.
V dalších dvou setech nám pomohl jednak příchod Máry na smeč a druhak nápad Kuby, že za každé neradování se po vyhraném míči budou čtyři kliky. Rázem jsme se probudili a dostali se do vedení 2:1. Oba sety jsme vyhráli o třídu a vypadalo to, že si v pohodě dojdeme pro vítězství. Jenže opak byl pravdou.
Čtvrtý set se nás soupeř držel jako klíště a od stavu 20:19 pro nás jsme nebyli schopni složit. Paní Marelová si po tříbodové šňůře řepanů vzala time-out a pokyn zněl jasně - útok středem. Po příjmu za jedna se jeden náš nejmenovaný blokař vyvěsil hlavou nad pásku a - míč ho bohužel minul, snesl zlověstně na palubovku a s ním i naše naděje na klidné vítězství. Nutno však dodat, že jinak byl Můďa takřka neomylný.
V tajbrejku jsme se naštěstí dokázali opět zkonsolidovat, osvěžili jsme „pravidlo čtyř kliků" a navíc hráči Řep už mnoho nevyskočili. Když jsme se esem dostali na stav 13:8, cítil jsem, že jsme blízko. Naší slavné výhře tleskal i univerzál extraligového týmu ČZU Miloslav Marel, který se přišel něčemu přiučit. Mimochodem, právě ČZU je naším dalším soupeřem již dnes.
Sečteno podtrženo, vítězství důležité, vydřené, ale zasloužené. Upřímě řečeno bych ale nechtěl nastoupit proti Řepům D nebo nedejbože B. To by bylo asi vraždění neviňátek.

Viktor Pak, hrající trenér