Dansport - ČZU 3:0, Kyje - Dansport 1:3

Dansport - ČZU Praha 3:0 (14, 17, 19)

Sestava: Chlebič (N) – Kuba N, Viktor (S) – Longr,Můďa (B) – Bedla (U) – Tomáš M. (L)

Diváků: 5

Rozhodčí: výborný

Svačinka. Brnkačka. Procházka růžovým sadem. Takové i další výrazy se hodí na tento zápas, který podle postavení v tabulce sliboval mnohem větší drama, ČZU v ní bylo totiž naším sousedem. Nicméně šikovně nastavený čas začátku utkání (17:30), kdy část týmu protivníka ještě pracovala (che, che) a zejména dobrá forma a kompletní sestava našeho výběru zbůsobily, že si volejbalisté ze Suchdola chvílemi připadali jako ovečky, které čelí útokům nenasytných vlků.
            Před jednou z rekordních návštěv sezóny jsme začali zhurta a první set skončil ještě rychleji, než začal. Na lavičku ze smečařů tentokrát usedli Bíďa s Marekem, který je čerstvým držitelem funkce „Pínař“ a nutno dodat, že si vede zatím velmi dobře. Jaké bylo překvapení našich chlapců, když za byť jen o minutu pozdní příchod na zápas schytali pokutku! A o to větší překvapení bylo ve tvářích hráčů ČZU, se kterými Marek také neměl žádné slitování. Marně se vymlouvali na to, že jim nejela tramvaj či metro, nebo že neznali přístupový kód do haly a tak čekali, až jim někdo otevře. „Neznalost neomlouvá,“ zpražil je Marek s ledovým klidem a  cinkal kasičkou.
            Peníze se to kasy sypaly ale i během zápasu. Například Viktorova nahrávka do stropu byla za deset korun, ušetřeni nebyli ani jiní hráči.
            Do třetího setu si šel zahrát Henry a jistým výkonem přispěl ke třetí ráně do již tak zdecimovaného těla soupeře. Zajímavý moment přišel za stavu 24:18 pro nás. Na podání se chystal Chlebič, známý svým raketovým servisem. V tom okamžiku celá hala začala tleskat do rytmu (včetně rozhodčího) a všichni očekávali eso peso. Chlebič si elegantně nadhodil balon, ve výskoku ještě stačil mrknout na diváky, a....pokud tu zeď nepřemalovali, ten otisk míče tam je dodnes. A Marek do svého notýsku vesele zapisoval další poznámku.
            Co říci závěrem: tento zápas opět ukázal, čeho jsme schopní a o to více mrzí zbytečné prohry s týmy ze spodních pater tabulky. Na druhou stranu – tramvajová liga je fajn...

Kyje – Dansport 1:3 (-20,23,-28,-22)

Sestava: Chlebič (N) – Mára, Bíďa (S) – Můďa, Kuba Tichý (B) – Bedla (Ú¨), Viktor (L)

Rozhodčí: Průměrný, některá jeho rozhodnutí (jako třeba když se hráč Kyjí vykryl a ještě nahrál) byla sice z historického hlediska průlomová, ale jinak zcela nesprávná.

Diváků: 1

Před zápasem jsme se potýkali s poměrně rozsáhlou absencí – chyběli Henry, Kuba Novák a Longr. Přestože jsem na srazu na Palmovce v duchu odečetl tyto omluvené hráče, jeden mi chyběl. Chlebič mi však volání vytípl. „SEM VE SKOLE ZAVOLAM ZA PUL HODINY“ stálo v SMSce, která mi záhy přišla. „NEJSI VE SKOLE, ALE TRUHLIK,“, chtělo se mi napsat. Protože nám ale šlo o vteřiny, napsal jsem pouze, že za třičtvrtě hodiny hrajeme v Kyjích. To už se mi Chlebič uráčil zavolat. „Jedu tam, ale musim nejdřív domu pro věci.“ Počítali jsme s ním nejdřív do druhého setu, ale Chlebič vytvořil světový rekord ve zdolání trasy Smetanovo nábřeží – Holešovice – Kyje a ve dveřích haly se jeho charakteristický úsměv objevil pět minut před začátkem zápasu. Později nám prozradil, že poté co mu autobus na Palmovce ujel o tři vteřiny, nasedl do taxíku a jal se ho stopovat. To jsme mu přičetli ke cti a platil pouze pokutu za pozdní příchod, namísto mastnější pokuty za píčovinu.
Ani Kyjané však nevypadali, že jsou v kompletní sestavě. Nahravačův dres s číslem 50 jsme odhadovali na 8-9 let starý dárek k životnímu jubileu.
            K vítězství v prvním setu jsme dokráčeli s přehledem. Na obrazu hry nám ale bylo něco divného, přičemž jsme nemohli přijít na to, co to je. Marně jsme diskutovali. Marně jsme rozebírali první sadu v duchu elektronickou tužkou. Teprve v půlce druhého setu nás to trklo. Nahravač vůbec neskákal na blok! „Už si toho všimli,“ hlesl muž s číslem 50, když Chlebičovy nahrávky začaly lítat z drtivé většiny na kůl. To ale rozhodilo Bíďu, který nastoupil na smeči v základu po dlouhé době, a trochu mu klesla úspěšnost. Hned se to projevilo na výsledku druhého setu, ve kterém jsme soupeři podlehli.
            Na lavičce potom proběhla pomyslná bouře, která vynesla ovoce v podobě klidné výhry 30:28. V posledním dějství si Bedla s Bíďou prohodili posty a překvapený soupeř téměř již nekladl odpor (vyjma dvaadvaceti bodů).
            Vítězství bych označil za utrápené až ušmudlané. Ve hře bylo mnoho nepřesností, ale na druhou stranu cením bojovnost a hlavně výsledek, který se vždycky nejvíc počítá.
Viktor Pak