Vážení fanoušci a fanynky dansporťáckého volejbalu!

Mám velkou radost, že se podařilo vytvořit mužský tým Dansportu a možná ještě větší, že máme svou vlastní sekci zde na stránkách. Budeme rádi, když nás přijdete povzbudit alespoň na domácí zápasy, které hrajeme v hale Gymnázia Jana Keplera. Tato majestátní škola, která mimochodem vychovala našeho nahravače Jakuba Chlebouna, leží přímo naproti zastávce Pohořelec, kam lehce dojedete dvaadvacítkou například z Bíle Hory. Doma hrajeme vždy úterky od 17.30, přesný rozpis najedete na stránkách svazu.
Po každém našem zápase zde naleznete stručnou reportáž, začínáme dnes a to zápasem s Lužinami.

Lužiny - Dansport 3:2

Den nezačínal dobře. Venku sychravo, nevlídno, a k tomu sms od Longra, že je nemocný. Zadržel jsem pláč a popřál mu brzké uzdravení. Když jsem si ale připomněl, že nebude hrát ani Marek Hinke kvůli školním povinnostem, už jsem musel dát průchod emocím.
Zápas začínal v 18:50. V 17:15 mi volal Bíďa, že je na místě a kde jako jsme. Věděl jsem, že je to hoch velmi svědomitý, ale že nám půjde až takhle příkladem, to jsem nečekal. Zastyděl jsem se a ubezpečil ho, že za chvíli vyrážím.

Když jsme s Bedlou dorazili do šatny, nálada byla bujará. Lehce jí otřásla informace o absenci Longra, ale zpátky jí vrátilo pár Můďových vtípků, které neomylně vytáhl z rukávu. Převlékli jsme se a chystali se na věc. Ještě než jsme šli na míče, proběhla konkludentně volba kapitána, jímž byl zvolen Viktor Pak. Byl jsem velmi poctěn takovou důvěrou a neodpustil jsem si úvodní řeč. Nijak jsem ji neprotahoval, a tak jsme ještě před začátkem zápasu stihli pár podání. Přesto jsme do prvního setu vstoupili velmi vlažně a byli jsme jakoby nerozehřátí. Navíc jsme nastoupili v improvizované sestavě - nahrával Chlebič, na smeči Kuba Novák s Bíďou, který měl dlouhou herní pauzu, na bloku Můďa s Viktorem, který měl blokařskou premiéru, na účku Bedla a na liberu Tomáš. Všechno to jistil na lavičce Henry. Když se k tomu všemu přidala nervozita, prohráli jsme první set 25:19.
Ve druhé sadě přišlo uklidnění. Viktor se našel na bloku a vytrvale strašil soupeře, Chlebič pěkně pinkal, rozehrál se Bedla a do pohody se dostával Bíďa. Celý set jsme vedli o dva tři body a vyhráli ho 25:23.

Třetí dějství bylo opravdu reklamou na volejbal. Bíďa v sobě našel zuřivého býka, po některých jeho smečích jsem nevěděl, jestli je to on nebo Kaziyski. Stabilně hráli všichni, Kuba s Bedlou neomylně ztrátovali, Chlebič tajil nahrávku tak, že ani on sám netušil kam nahraje, Můďa dával desku za deskou a Tomáš měl všechno za jedna. Dramatickou koncovku jsme si zkušeně povodili a vyhráli 29:27, přičemž některým rozehrám tleskala i paní rozhodčí.
Ve čtvrtém setu jsme se nepochopitelně dostali do útlumu. První tři balony si naši smečaři rovnoměrně rozdělili-blok, páska a smeč na prázdnou bránu do žebřin. Tato šňůra ze začátku setu, kdy jsme nemohli složit a soupeř se dostal do vedení 10:4, se ukázala jako rozhodující pro celé utkání. Od té doby se nám nepodařilo dostat se do tempa. Další chybou asi bylo i to, že jsme v zápalu boje opoměli na střídačce Honzu Hendrycha, který byl připraven rozhodnout. Alespoň mu tímto děkuji, že prokázal morálku a přijel.
Během tie-breaku jsme se přesvědčili, jak velkou roli pro průběh zápasu může hrát akustika v hale. Ta Lužinská patřila k mimořádně špatným, a tak jsme si Bedlův výrok o pauze před rozhodujícím dějstvím: „Nesmíme se nechat přejet!" vyložili jako „Nesmíme se dostat přes pět!". Sice jsme nikdo moc nechápal, proč nám to Bedla radí, ale vzhledem k tomu, že je to zkušený borec, věřili jsme mu a pokyny jsme dodrželi - prohráli jsme 15:4. K našemu údivu to ale na vítězství nestačilo. Na vysvětlování bylo po zápase už pozdě.
Suma sumárum, první tři sety jsme hráli dobře, místy až výborně, což je rozhodně příslib do budoucna. A pokud budeme kompletní, nedáme soupeřům čuchnout.

Viktor Pak, hrající trenér a kapitán týmu